Stolička

Doma jsme našli starou stoličku. Bylo by jí škoda jen tak vyhodit, ne? Možná by se našel nějaký kutil, který by se jí ujal, operoval by ji tak dlouho, až by omládla o padesát let a přitom by zachoval její patinu a vzpomínky. Uvidíme, jak se to vyvine.
Tahle strana docela jde, v podstatě jí nic nechybí, jen ta oprýskaná barva.
Tahle strana už je horší. Na jedné straně chybí skoro polovina nohy, proto je stolička v jednom rohu trochu vratká. To bude chtít asi nový celý bok. Jak koukám nahoře na ten rybinový spoj, bylo by škoda ho zatřít barvou tak, aby nebyl vidět. Ten je moc pěkný.
Zespoda to docela jde. Na uchycení trnože je pěkně vidět, jak je to dělané ručně. Ale co to tam je vlevo od středu? Snad nějaké počmárané nebo co.
Ale ne! To je popis zakázky pro tetu Marii. Zajímavé, tehdy bez EET, bez počítačů a přitom bylo jasné, pro koho to je, kam to dodat. Jen ta cena byla asi nižší.
Tak tady je to už po operaci. Vpravo nový bok, doufám, že to není na první pohled vidět, chtěl jsem, aby vypadal jako původní. Rybinový spoj přesně na míru, každá část malinko jiná. A to je na tom to pěkné.
Na druhém boku se po odstranění barvy objevily četné suky. Já být tím původním truhlářem, tak bych se toho velkého suku nahoře bál, že spoj se sedátkem nebude dostatečně pevný. Jak ale vidíte, vyrdželo to desítky let a drží to dál. Asi tomu chlapík rozumněl víc ne já.
Stoličku jsem jemně natřel bílou barvou, ale tak, aby struktura dřeva zůstala viditelná. Místo popisu zakázky jsem zachoval v původní podobě.
Tak se ještě na závěr pokochejte spolu se mnou. Za sebe bych řekl, že to stálo zato, rozdílu si pozorný čtenář snad všimne.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *