Letadlo Polikarpov Po-2

Zrod projektu

Už delší dobu jsem mě chuť na nějaké dřevěné letadlo. Nějaký moderní stroj jako Boeing mě neoslovil. Jako pěkný, ale přesto bez poezie. Tak jsem se poohlédnul v historii. Nejstarší Bleriot by měl logiku, ale ten se mi zase moc nelíbí, připadá mi spíš jako drak. Navíc jsem si říkal, že jedno křídlo, ať horní nebo spodní je pěkné, ale dvě jsou víc. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou dokonce trojplošníku, ale vzhledem k dobré dostupnosti plánů a dostatku fotografií jsem nakonec zvolil letadlo Polikarpov Po-2, kterého bylo celosvětově vyrobeno snad nejvíce kusů (snad až 40 000) a používal se v mnohých aplikacích, a to nejen vojenských. Jako výukové i záchranné letadlo, hydroplán, pro parašutisty, práškovací letadlo a po druhé světové válce i v aeroklubech východního bloku. Používalo se jako noční bombardér kvůli relativní tichosti jeho motoru, kterému němci říkali “létající šicí stroj”. První let byl uskutečněn v roce 1928. Pilotovaly ho i ženy a několik kusů létalo po druhé světové i u nás. 

Dnes je možno toto letadlo shlédnout v muzeu v Mladé Boleslavi. Dnešní odborníci oceňují konstrukci tohoto letounu jako rozměrově ideální s velmi dobrými letovými vlastnostmi. Navíc bylo možné letadlo postavit jen s pomocí fotografií a plánku. A jak jsem se toto dočetl, bylo rozhodnuto. Plánek s fotky mám, jdu do toho.

Čím začít

Jak už jsem naznačil, pracoval jsem zejména podle plánku, pohleďte na dvě stránky z třístránkového nákresu.  Jako první jsem zkusil křídla. Spodní i hodní je identické, liší se jen délkou. Vzal jsem prkno a hoblík a jal jsem se tvarovat. Až když jsme měl obě křídla obroušená, pak teprve jsem je rozřezal na poloviny nebo v případě horního křídla na tři části.


Trup

Trup je slepený ze dvou částí, ve kterých jsem nejprve vyfrézoval kapsy pro oba piloty. Těžko totiž kutat prostor pro nohy, když otvor se shora je menší. Na fotce můžete vidět už u SOP a VOP stejně jako obě křídla. Horní jsem skolíkoval pod úhlem, aby křídlo bylo “zlomené”.


Vzpěry křídel

A toho jsem se bál. Se svou znalostí matematiky jsem odhadl, že budu potřebovat skoro 12 vzpěr mezi křídly a trupem, navíc každou jinak naohýbanou. A každá je nějak vykloněná ve všech třech osách. Použil jsem hliníkové pásky, každý jsem tvaroval na míru. Snad se mi podařilo zachovat rovné linie letadla. Z jedné fotografie vyplývá, že je tam vzpěr jako v lese. Napokraji smrti hladem, napokraji smrti mrazem, ale snad ta námaha stála za to. Překvapilo mě, jak je díky tomu konstrukce celkově pevná.

     


Podvozek

  Podvozek je ze stejných hliníkových pásků. Použil jsem hotová kola zakoupená na internetu v modelářských potřebách. Rozměrově byla trochu menší v průměru, větší na šířku a baló pneumatiky je na tu dobu moc plochý. Navíc to jsou elektrony. Nějak mi to nesedělo. Ještě jsem se snažil to vylepšit zeleným krytem ráfku podle originálu. Bylo to lepší, ale prostě jsem cítil, že to není ono a že ta kola budou potřeboval větší inovaci.

 


Sedačky pilotů

Sedadla jsou přesnou kopií originálu, potažené hnědočervenou koženkou. Jen je to všechno dřevěné. Naštěstí mi pomohla počítačem řízená frézka :-).


Motor

Když jsem poprvé viděl motor, věděl jsem, že to nebude nic jednoduchého, ale ten pětiválec si trochu potu a umu zapáleného kutila určitě zaslouží.  


Barva

Už jste si asi všimli, že na posledních snímcích se motor skví na obarveném trupu. Nakonec jsem zvolil zelené mořidlo, abych byl věrný barvě původního letadla. Zvolil jsem jednolitý zelený nádech bez vojenského maskování. Jak jsem se dočetl, tak rusové používali barvu zelenou, aby letadla splývala se zemí, ale němci byly přesvědčeni, že lepší barva je šedá, proto jejich letadla byla za druhé světové barevně jiná.


Vrtule

Už chyběla jen vrtule, motor je bez ní opravdu jako auto bez kol či dort bez třešničky. Sami můžete vidět, že je to čistě ruční práce. Použil jsem asi červený dub. Nebo jilm, už si to přesně nepamatuju. Určitě je ale dřevo přimořené mořidlem dub světlý.

A už nic nebrání tomu motor nastartovat a zkusit první pojíždění po dráze.


Imatrikulace

  Doplnil jsem imatrikulační značky. Abych pravdu řekl, pořád jsem nemohl najít klid v tom, použít pěticípou červenou hvězdu, kterou měla drtivá vetšina exemplářů. Viděl jsem i variantu Italskou, Slovinskou a Chorvatskou, dokonce jedno letadlo asi ukradli i Němci a za války ho vybavili hákovými kříži. To už vůbec ne. Našel jsem ale v archivu asi 12 označení českých poválečných Polikarpovů, která se používala u nás v Čechách. A jednu z nich OK-APG jsem si vybral, samozřejmě spolu s kulatými českými vlaječkami na ocasní ploše a spodní straně křídla. Samozřejmě si uvědomuji a oceňuji um a šikovnost sovětských konstruktérů a stavitelů, ale české označení mi přišlo prostě bližší. Navíc, když je historicky doložitelné.


Doplňky

Výrazným doplňkem, na který jsem nemohl zapomenout byla Venturiho trubice. Pan Ventůra jí začal měřit rychlost proudění vzduchu kolem letadla, což je jeden z nejdůležitějších parametrů pro bezpečnou pilotáž. Na vzpěrách podvozku má letadlo i tlumiče schované do aerodynamického krytu připomínajícího profil křídla. Šikovná věcička, když s tím někdo praští o přistávací dráhu moc tvrdě.


Výztužná lana

Všechno mě při práci na tomto projektu bavilo, ale ty dráty (je to černé ocelové lanko 0,45mm) mě trápily. Hrozná práce a pořád se to povoluje. Když to hodně napnu, tak zase praská. Chvilku jsem uvažoval i o napínácích, ale rychle jsem to po prvních třech neúspěšných pokusech zavrhl. Dost na tom, že to lanko jsem byl shánět v prodejně pro švadlenky a koukali na mě jako dost divně. Asi si na to příště objednám nějakou švadlenku. Bez nich by to ale nebylo ono, lana k dvouplošníku prostě patří. Uf, jsou tam.  


Kola podruhé

Tak na ně stejně došlo. Tak dlouho jsem je vylepšoval, až jsem je zavrhl úplně. Jak trefně říkala jedna bývalá kolegyně v práci o vaření: “Tak dlouho to dochucuji až to za stálého míchání vyleju do záchodu.” Sedl jsem k počítači a začal modelovat tvary podle originálu. Rozměry i jednotlivé podrobnosti už odpovídají. Ta díra zvenku je přístup k ventilku.

Že je nakonec celé kolo včetně pneumatiky dřevěné není ani moc vidět.

   

Dokonce jsem se pokusil i dobový vzorek.

Teď už se mi celý podvozek líbí. Nejslabší článek modelu notně zesílil.


Kabina pilota

Zbývá tedy dokončit kabinu pilota. Sedačka a knipl už tam sedí, je potřeba ovládací panel. Ten jsem zhotovil podle fotografií, i když myslím, že tolik budíků to v roce 1928 asi nemělo.

Posledním článkem bylo ochranné plexisklo před oběma piloty. Podařilo se mi nad sporákem nahřát a ohnout část plexisklové krabičky. Vše ostatní už bylo jen dílem broušení a zkoušení.


Závěr

Na závěr ještě několik celkových pohledů na hotový model. Zejména ten pohled zespodu na podvozek a ten z ptačího pohledu v ose letadla se mi moc líbí.        

Tak, všechny rozměry připraveny ke startu. Rozpětí 1200 mm, délka 910 mm. Měřítko je tedy přřibližně 1:10.

A poslední dva snímky již za letu na místě jeho současného odpočinku. Celkem výroba trvala asi 3 měsíce s vícedenními přestávkami, ale myslím, že to stálo za to. Přiznávám, že mě to ba.

 

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *